ODPOVĚDI NA BŘEZNOVOU ANKETU
ZNĚNÍ OTÁZKY:
Ministryně bez portfeje Džamila Stehlíková (SZ) která má ve vládě na
starosti oblast lidských práv a národnostních menšin, souhlasí s tím, aby
homosexuální páry mohly adoptovat děti. Jak se k tomuto bezesporu
kontroverznímu tématu stavíte vy, je podle vás správné zrovnoprávnit lidi s
odlišnou sexuální orientací a pomoci dětem z dětských domovů najít rodinu,
nebo by bylo lépe neotevírat toto tabu a riskovat negativní dopad na
psychiku dítěte vychováváním rodičů stejného pohlaví?
1,
Paní D. Stehlíková je psychiatr, měla by sama předložit solidní vědeckou
studii o dopadu homosexuálního chování partnerů na psychiku svěřeného
dítěte. Pokud takovou studií nedisponuje, měla by takovou úlohu zadat.
Souhlas či nesouhlas bez informací o možných následcích podobné výchovy je
hazardem s dětmi a tedy nezbývá než takovýto čin odsoudit. Skutečná řešení
problému dostatku dětí a jejich řádné výchovy v rodinách máte na mých webových stránkách-
(poz.redakce, politik zde uvedl odkaz na své webové stránky,ale protože mají být odpovědi dány k posuzování anonymně,nemůžeme ho zde napsat)
Vzhledem k tomu, že se jedná o skutečně
komplexní řešení, nabízí mnohem více:
- snížení kriminality mládeže,
- zlepšení alimentační morálky,
- snížení rizika genetických poruch u novorozenců.
2,
Přirozené narození dítěte je výsledkem rozhodnutí (setkání) jedinců
odlišného pohlaví. Z tohoto důvodu se domnívám , že i výchovu dětí má
zásadně zajišťovat rodina zastoupena mužem a ženou.Jinak ovšem nedokáži
posoudit následky možné výchovy rodičů stejného pohlaví na psychiku dítěte -
to může být velmi individuální záležitost.
3,
Téma je jistě nejen kontroverzní, ale i zásadní, nejde jen o výchovu dětí
a rovnoprávnost osob s rozdílnou sexuální orientací , ale jde o spor práv
dospělých a dětí o citlivou otázku etickou a společenskou. Osobně
zastávám názor, že neplodných párů je v současné době tolik, že je to i
zbytečné.
Nejsem příznivcem takového řešení, že homosexuální páry mají právo adopce.
4,
Musím přiznat, že státní organizace mají v otázce adopce dětí stále co zlepšovat.Daleko lepší výsledky totiž mají v poslední domě neziskové organizace. Přesto, že jsem hlasoval pro legalizaci homosexuálních párů, nemohu souhlasit s tím, aby tyto páry mohly adoptovat děti například z kojeneckých ústavů či dětských domovů. Prostě nějak cítím, že dítě má mít oba adoptivní rodiče, matku i otce. Neobávám se, že je například homosexualita přenosná, ale jsem zároveň přesvědčen, že pro zdravý psychický vývoj dítěte je vhodnější péče v úplné rodině. Nicméně připouštím, že i v úplné rodině, pokud existují problémy mezi rodiči, může dítě psychicky velmi strádat.
5,
Než výchovu dětí v dětských domovech,
raději u konkrétních slušných a prověřených
lidí.
Jejich sexuální orientace je jejich věcí a
odborníci se shodují, že orientace je vrozená,
nikoliv získaná a že je nepřenosná výchovou
ani jedním směrem.
6,
Mou podmínkou souhlasu se zákonem O registrovaném partnerství bylo, že tam nebude obsažena možnost adopce dětí. Každopádně do budoucna se nebudu bránit diskusi na toto téma.
7,
Odpověď na Vaši otázku je ne osvojení, ale proti případné pěstounské péči
nejsem. Možná se Vám to bude zdát alibistické, ale svazek homosexuálů také
není pravé manželství.
8,
Pokud je homosexualita skutečně "přirozená odchylka" od statistickýho normálu ,stejně jako výška váha, barva očí, povaha letora, inteligence, ap a není šance ji nijak kompenzovat ( léčit), což je zřejmě již dnes nezpochybnitelným faktem s nímž se zatím nevyrovnali pouze konzervativní církevní kruhy - pak není žádný důvod bránit takovýmto lidem v adopcích , neboť tuto orientaci nejde dítěti , pokud ji nemá v genechanim vypěstovat, ani vnutit a pokud ji v genech adoptované dítě má, tak mu to dokonce život usnadní ( proti výchově v Heterosexuální rodině. ) , takže s pohledu věcného s paní Stehlíkovou v tomto ohledu vyjímečně plně souhlasím.
Jiná otázka je, zda je na to společnost připravená -a to zatím není - teprve nedávno si homosexuálové vybojovali alespoň částečné zrovnoprávnění a otevírání této otázky bude nutně většinou společnosti vnímáno jako "nenasytnost" této menšiny v duchu téze - dneska jsme jim povolili partnerství a už chtějí adopce a co budou chtít zítra!!! , takže parodoxně toto její prohlášení této menšině značně uškodí v očích veřejnosti.
Paní Stehlíková je možná dobrý člověk , ale jako ministr by měla být schopná dohlédnout reálných hranic společenského vědomí. Takže si myslím že zatím je chyba tuto otázku otevírat ale ne proto že by výchova v homosexuálním páru mohla poškodit dítě , ale proto že předčasně otevřená diskuse k tomuto tématu, kterou trímto prohlášením odstartovala, možnost takovýchto adopcí reálně o několik let zpozdí a tím připraví řadu dětí v DD o naději na lepší osud.
9,
Dovolte mi odpověď rozdělit do dvou částí. První věc, která stojí za
poznámku, je totiž vlastní působení paní ministryně Stehlíkové. Z
dosavadních výstupů (dotace a posléze sbírka na "Čunkovy" Romy, naposledy
právě adopce dětí páry stejného pohlaví) mám dojem, že vypouštěním těchto
balónků a na základě jejich medializace vděčnými novináři vytváří paní
ministryně cíleně dojem, že její úřad na úrovni ministerstva má smysl a
koná práci. Osobně považuji existenci úřadu paní Džamily Stehlíkové na
úrovni ministerstva za nadbytečné (ale jsem schopen chápat, že to prostě
byla politická dohoda při vytváření koalice).
K vlastní problematice možné adopce dětí homosexuálními páry mohu říci jen
tolik, že předpokládám dlouhou debatu, která by se pokud možno měla vést na
odborné úrovni. Jakkoliv nejsem a priori fanatickým odpůrcem takové praxe,
domnívám se, že je pravděpodobně dost heterosexuálních párů, které jsou
prověřeny a čekají na adopci dítěte. Pokud existuje možnost adopce dětí
páry stejného pohlaví jinde ve světě, je to praxe fungující relativně
krátkodobě a je to tak svým způsobem expriment na dětech. Ukáže-li se ale,
že výchova rodiči stejného pohlaví nemá na zdravý vývoj osobnosti dítěte
žádný problematický vliv, pak asi není problém.
10,
Dovolte, abych se vyjádřila k anketní otázce. Přes kontroverznost tématu
se domnívám, že je nutné otevřít otázku adopce dětí homosexuálními páry a
vést diskusi. Zvažovat všechny argumenty pro i proti. Já osobně jsem pro
možnost adopce. Výchova v rodině, i když specifické, ale láskyplné, je,
podle mého názoru, lepší než ústavní péče.
11,
Lidé s odlišnou sexuální orientací mají bezesporu právo vychovávat děti. U
adopcí se ale obávám dvojnásobné zátěže, kterou bychom naložili na bedra
dětí opuštěných či týraných vlastními rodiči. Budu proto velmi zvažovat
názory odborníků a přemýšlet o problému z pohledu dětí a jejich ochrany (
nikoli před potencionálními rodiči, ale před většinovou společností )
12,
Odpověď není jednoduchá, stejně jako není žádné jednoduché řešení adopcí
dětí. Jelikož Zeleným jde o snížení počtu dětí v ústavech mělo by
základním principem vždy být, že přednost má výchova v rodině před
ústavní. Dále by měla být upřednostňována úplná různopohlavní rodina,
před péčí samotné matky či otce. Až po vyčerpání všech těchto možností
by se mělo zvažovat svěření do péče stejnopohlavní dvojice. Na druhou
stranu není důvod se domnívat, že dítě nemůže vychovávat samotná matka
či otec, nebo více osob stejného pohlaví. Jsou společnosti ve světě kde
je dítě svěřeno do péče především matky a dalších žen v rodině a neznamená
to újmu na výchově či předpoklad pro špatnou sexuální orientaci. Také
u nás v minulosti byly dívky vychovávány v ženských a chlapci v mužských
klášterech a to často s minimálním kontaktem s vnějším světem, což
určitě také nebylo ideální.
13,
Myslím, že z hlediska rovnoprávnosti a možné diskriminace menšiny nebo
lidských práv tento postoj paní Stehlíkové chápu. Vidím tady hned několik
rovin pohledu. Z hlediska rovnoprávnosti, bych za určitých podmínek a v
některých případech nebránil možným adopcím. Jako jednu z podmínek bych
viděl odborné posouzení způsobilosti člověka, nebo páru pro zázemí a výchovu
dítěte. Další paralelní rovinu bych hledal v plošném způsobu řešení této
odchylky, domnívám se totiž, že homosexuální chování jednotlivce je nemoc,
kterou lze léčit. Rozhodně bych toto téma nezametal pod koberec.
14,
S názorem paní ministryně Stehlíkové v této věci zásadně nesouhlasím. Hlasoval jsem i proti přijetí zákona o registrovaném partnerství, protože mám za to, že vytváří instituci podobnou manželství, což je pro mě nepřijatelné. Můj pohled na rodinu je tradiční a nemyslím, že svěřování dětí do péče homosexuálních párů je dobrý nápad. Najít rodinu dětem z dětských domovů je jistě možné i jiným způsobem.